Kostel sv. Petra a Pavla

Kostel se nachází na místě Starého Oseka, původní osady založené v době románské. Osecká farnost byla později pod správou cisterciáckého kláštera v Oseku.

Původní středověký kostel na místě dnešního pocházel ze 13. století. V 18. století bylo rozhodnuto o jeho barokní přestavbě. Projekt vypracoval roku 1714 Octavio Broggio z Litoměřic, který pro osecké cisterciáky projektoval celou řadu staveb. K realizaci projektu nakonec nebylo přikročeno, pravděpodobně díky finanční náročnosti.

Barokní kostel byl realizován jako zcela nová stavba v letech 1751–1755. Stavbu vedl Jakub Schwarz, pro zajímavost Broggiův polír, který působil jako stavitel v severních Čechách ve druhé polovině 18. století.

Kostel je zasvěcen dvěma apoštolům – sv. Petrovi a sv. Pavlovi. Tito apoštolové se spolu setkali v Římě, kde byli zatčeni a uvrženi do Mamertinského žaláře a ve stejný den, 29. června 67, zemřeli v Římě mučednickou smrtí.

Kostel je jednolodní stavbou podélné dispozice. V západním průčelí se nachází hranolová věž. V postranních polích průčelí jsou niky se sochami obou světců od Matyáše Kühnela z doby po roce 1760. V levé nice sv. Petr drží Bibli a klíč (jako první římský biskup, klíčník nebeské brány). V pravé nice má sv. Pavel v ruce také knihu – jeho dílo, které je součástí Bible.

Hlavní oltář pochází od Matyáše Kühnela také z doby po roce 1760, obraz sv. Petra a Pavla je pak z 19. století. Sv. Pavel je zobrazen s mečem na znamení toho, že v Římě na ostijské silnici byl sťat mečem, na přibližně stejném místě byl také pohřben. V horní části oltáře je v nástavci sochařsky ztvárněn Bůh Otec. Sochy z 18. století znázorňují české světce sv. Vojtěcha a sv. Prokopa. Sv. Prokop vítězí nad ďáblem, který leží poražen pod Prokopovou levou nohou.

Autorem kazatelny je František Rotter z Loun. Zlatý reliéf na kazatelně znázorňuje biblický výjev Předání klíčů sv. Petrovi. Iniciály IHS na kazatelně vyjadřují latinsky devízu: Iesus hominum Salvator (Ježíš, spasitel lidstva). Sochařská výzdoba na kazatelně znázorňuje čtyři evangelisty (sv. Marka se lvem, sv. Jana s orlem, sv. Lukáše s býkem a sv. Matouše s andělem), na vrcholu kazatelny drží andílci desky Desatera. Nad kázajícím knězem se vznášela vyřezaná holubice Ducha svatého.

Pět obrazů z dílny Ignáce Raaba z poloviny 18. století dotváří nepřehlédnutelnou výzdobu kostela.

Varhany pochází z 2. poloviny 18. století, v jejich horní části je socha krále Davida hrajícího na citeru.

Další vybavení kostela je novodobé (z 19. století a počátku století 20.). Jsou zde oltáře sv. Anny s malou Pannou Marií, na severní straně lodi se nachází oltář Nejsvětějšího Srdce Páně s žehnajícím Ježíšem Kristem, který má bolestné krvácející srdce (Ježíšovo srdce bylo při Ukřižování probodeno, proto je Ježíš zobrazován s plamenným nebo bolestným srdcem).

Panně Marii je zasvěcen větší oltář při levé stěně, socha Panny Marie je umístěna v centru, vlevo je pak obraz sv. Jáchyma, otce Panny Marie, vpravo je sv. Anna, její matka. V nástavci oltáře je Ježíšek se sv. Josefem, svým otčímem, který byl manželem Panny Marie. Dítě Ježíš si na obraze hraje s malým Janem Křtitelem, který byl Ježíšovým příbuzným (ze strany Panny Marie a matky Jana Křtitele, sv. Alžběty) a také předchůdcem (Prodromos), právě on Ježíše pokřtil v Jordánu. Děti si hrají s beránkem, který má připomínat jejich pozdější oběť. Agnus Dei, beránek Boží, je symbolem Ježíšovým, který se obětoval za odpuštění hříchů všech lidí. Beránek také odkazuje na starozákonního Izáka, který měl být obětován Bohu otcem Abrahámem.

V zadní části kostela najdeme naproti sobě sochy sv. Josefa s žehnajícím Ježíškem a vpravo františkánského světce sv. Antonína Paduánského s Ježíškem.

Náhrobek Josefa Saského

Na bývalém hřbitově u kostela je empírový náhrobek od F. Petricha ve tvaru pyramidy z roku 1802. V něm je pohřben Josef Saský – Josef de Saxe, který zemřel 26. června 1802 v souboji nedaleko hradu Rýzmburk. Princ Josef de Saxe byl od roku 1793 plukovníkem gardy carevny Kateřiny Veliké, po několika incidentech na dvoře carevny byl vyhoštěn z Ruska. Poslední konflikt se odehrál právě nedaleko od lázeňských Teplic, kam de Saxe mířil, s ruským knížetem Ščerbatovem. Souboj na pistole proběhl u hradu Rýzmburk, princ de Saxe byl zasažen do srdce a zemřel v náručí prince de Ligne, svého přítele z Teplic a sekundanta při souboji. Náhrobek, cenný doklad empírové plastiky, je chráněn jako kulturní památka ČR.