Hrad Rýzmburk

Hrad byl umístěn ve strategické poloze na okraji Krušných hor při důležité cestě z Čech do Saska, která byla využívána už od pravěku. Nejstarší zmínka se dochovala v listinné podobě z roku 1250 v přízvisku Boreše z Rýzmburka. V roce 2013 bylo provedeno dendrochronologické datování ze stavebního překladu před vstupem do válcové věže hradu. Stavebně historické zkoumání potvrzuje, že krátce před rokem 1250 (v zimě 1248/1249) byla vystavěna jedna z věží v horní části hradu. Současný stav poznání vzniku hradu vede k domněnce, že hrad nebyl založen již s mohutným dnes patrným obvodovým opevněním. Předpokládá se, že objekt v celém rozsahu byl stavěn postupně v několika fázích.

Rýzmburk byl vybudován na dlouhém a úzkém skalnatém ostrovu, který je z východní a severní strany obtékám potokem. Z hlediska středověkého vojenství se jedná o velmi kvalitní pevnost, která nejspíše nikdy nebyla dobyta.

Hrad je rozdělen do dvou základních částí. V nejvyšší části na skalnatém hřbetu se nachází jádro hradu s obytnými věžemi a kaplí. K němu z jižní a západní strany přiléhá mnohem rozsáhlejší areál ohraničený hradbou se střeleckými věžičkami, kterému dodnes dominuje masivní věž.

Rýzmburk byl obýván a užíván přibližně 250 let od poloviny 13. stol. do počátku 16. stol. a patrně několikrát za toto období se vnějšími vlivy měnila i jeho funkce. V počátku sloužil jako reprezentační sídlo předního feudála, či dokonce jako královský hrad, poté se stal oporou cílevědomého budování pozic v severozápadních Čechách míšeňskými markrabaty, bodem katolické opozice v husitském období a předmětem hospodářských zájmů v posledním období před opuštěním hradu.

Původní majitelé hradu byli páni z Rýzmburka, zvaní „Hrabišici“. Patřili mezi nejvýznamnější šlechtické rody středověkých Čech a měli velký vliv na vývoj celého regionu severozápadních Čech. V Oseku založili mimo jiné také významný klášter cisterciáků. Někteří členové rodu Hrabišiců navíc působili ve významných funkcích na královském dvoře.

Páni z Rýzmburka v roce 1398 prodali své majetky v Oseku míšenskému markraběti, včetně hradu, a už se do regionu nikdy nevrátili. Hrad přestal sloužit jako sídelní, a byl nadále pod správou pověřeného úředníka – purkrabího. Prodej panství Osek a Duchcov se však odehrál bez potřebného souhlasu krále, což zapříčinilo letité spory o vlastnictví, ukončené až roku 1459 jeho navrácením do rukou českého krále. V roce 1530 prodal král Ferdinand I. hrad pánům ze Sulevic. Ti se ale brzy poté, okolo roku 1538, usídlili na pohodlnějším zámku v Duchcově, zatímco hrad Rýzmburk byl postupně opuštěn a začal chátrat.

V roce 2010 pod vedením místních nadšenců bylo založeno občanské sdružení, které se snaží obnovit starobylou historickou vypovídající hodnotu státní kulturní památky hradu Rýzmburk. Občanské sdružení spolupracuje i s kolegy a významnými pomocníky ze Spolkové republiky Německo. V současné době je hrad majetkem města Osek.